Tento blog měl nedávno své první narozeniny. A já si přesně po roce připadám stejně, jako když jsem ho začala psát. Zbytečná. A sama.
Přijdu si vycucnutá. Vycucnutá natolik, že už svým kamarádům nemám co nabídnout, a proto jsem v ústraní.
Vždycky jsem měla malé sebevědomí a nikdy jsem si nepřišla dost dobrá. Dost dobrá v třídním kolektivu, v týmu lidí ze škol v přírodě, v kruhu kamarádů.
A to samý zažívám zrovna teď. Přijde mi, jako bych nikomu nechyběla, dokud nezjistí, že zase něco potřebují.
Moje velice šťastné období se propadlo někam do hlubin a na povrch vyplula ta stará, úzkostlivá Dee, která má pořád tendence řešit, co si o ní kdo myslí. A protože to nikdy neřekne tomu, s kým ten problém má, tak jenom sedí u počítače, kouká na seriály, nebo čte. Právě teď běží zkouškový, takže mám i „výhodu“ v tom, že se musím učit (no…všichni to známe), a proto nemám čas řešit blbosti. (alespoň na chvíli)
Vždycky se v těchto chvílích snažím motivovat četbou „selfhelp“ knížek, kterých máme doma opravdu dost… ale přijde mi, že se kolem mě nabalila taková spousta ošklivých věcí (jako kdybych byla ocucanej bonbon a kutálela se z kopečka a po cestě nabírala ty největší sračky), že už mi nepomůže ani ta nejúčinnější a nejtlustší „selfelpovka“. Mezi ty „příjemné“ věci patří taky výběr další školy a čím dál tím bližší termín uzávěrky přihlášek.
Ale tak všechno se dá zvládnout, i já jsem toho docela dobrým příkladem (já a můj loňský zimní semestr, třeba). Jen se z toho všeho neposrat.
Dobře, konec smutnění!
Jedna velká pozitivní věc je to, že se mi vlastně zatím všechno v mé studijní kariéře daří, takže mám i přes zkouškové tak napůl prázdniny.
Věc druhá je to, že blog oslavil první narozeniny! (!!yeeey!!) Konečně nějaká činnost, co mi vydržela. Vždycky se pro něco nadchnu, ale násadně na to po pár dnech hodím bobek. Deníčky, psaní povídek/knížek. Čemuž se docela divím, protože mě psaní už od dětství bavilo. Už jsem párkrát „byla publikována“. Napsala jsem tenkrát několik recenzí a článků. Vždycky jsem se k tomu dostala nějak náhodou nebo jsem to prostě uměla napsat trochu líp, než ostatní. Ale školní slohy mi nikdy psát nešlo. Věci, co mají pravidla, mi psát nejdou. Proto nepíšu básničky, přijde mi, že mají pravidla. Volný verš je natolik volný, že jsem ho nikdy nechytla a neupoutala na papír.
Věc třetí je to, že jsem viděla nové Star Wars a bylo to božííí!! Pro fanouška, jako jsem já, to bylo dokonalé zakončení debilního týdne, skvělej novej začátek a ani jsem neměla tendence se v tom rejpat (na rozdíl od ostatních fanoušků, jak tak čtu ty recenze)! Jo a brečela jsem!
Věc čtvrtá, viděla jsem taky Malého prince a taky to bylo božííí!! Jo a brečela jsem! Třikrát. Ale nebyla jsem sama, naštěstí…
Věc pátá, dostala jsem od Secret Santy hůlku! Jakože opravdu kouzelnickou hůlku!! Jsem z ní nadšená!
Věc šestá, po první povedené zkoušce jsem si udělala radost a konečně si pořídila ilustrovaný první díl Harryho Pottera, nad kterým juchám a furt ho ňuchňám, protože je to tak krásnééé! (taky jsem si pořídila velký svazek Labyrintu, ve kterém jsou schované všechny tři díly! Jo a taky Mudlovské omalovánky!)
Takže radosti mám dost… jen se naučit jí vyvyšovat nad tu starost.
Měj radost ^^ radost je fajn ^^
OdpovědětVymazatPřesně Tvá poslední věta - Mám radost, jen vyvyšovat nad tu starost. - To je přesně dokonalé. Občas mám taky takové horší chvilky a je těžké se z nich vymotat. Ani ty selfhelp knížky nepomáhají, asi je to nějaké období, které nás tak nějak zkouší a snad časem využijeme tohoto posílení a budeme vědět, že to mělo smysl, ti to vše prožít. :) Tak jen samé radosti přeji :)
OdpovědětVymazatDěkuji, Tobě také přeji samé radosti:)
VymazatOno je to tak nějak den ode dne. Čím víc "ošklivých věcí" (aktuálně třeba zkoušky) mám za sebou, tím víc se mi daří tu radost vyvyšovat. Škoda, že je to vždycky jen na chvíli, přijde potom další horší období, ale snaha se cení a třeba to pak bude dlouhodobější :)
Myslím, že čím hůř ti je, tím jednou budeš na to období pyšnější a dojde ti, že tě to vlastně hodně věcí naučilo :-) Alespoň myslím když občas není nejlíp, tak se tím utěšuju.
OdpovědětVymazatJinak ty tvoje radosti jsou naprosto krásné! Už jenom to, že máš navzdory zkouškovému tak trochu prázdniny - to závidím :-) Já si své první zkouškové roztáhla na celý měsíc a jsem už z toho dost unavená, dokonce se mi zdají i naprosto divný sny :D.
P.S. Taky omalováváš? :-)
Snažím se si tu radost dělat víc a víc. :) Uspokojivé je, že zkoušky se pomalu blíží ke konci! :) Teda, mě čeká ještě poslední zkouška, ale mám na učení na ni ještě tak týden (tím se teď utěšuju). :D
OdpovědětVymazatOmalovánky HP jsou opravdu krásné, ale některé obrázky mi přijdou neomalovávatelné nebo jsou tak krásné, že mi je líto je vybarvit. :/ :( :D
A opravdu děkuji za komentáře, udělaly mi oba velikou radost! :)