Ztratila jsem se.
Ztratila jsem se sama sobě. Což je to nejhorší, co se
člověku může stát.
Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama, ztratila jsem nervy a
nejspíš i pár ideálů.
Najednou jsem sama sebe neviděla. Neviděla jsem, kde právě
stojím, co všechno u sebe mám a jak dlouhou cestu jsem po své „duševní mapičce“
ušla. Moje mysl mi hlásá, že jsem se nikam neposunula, ale že jsem se vrátila.
