Někdy to prostě přijde. Přečtete si knihu, která vás prostě
vycucne. Napřed si vás dokonale omotá kolem prstu a pak vás rozžvýká a vyplivne.
A přitom se v jejím ději dokonale utopíte, hltáte ji
pořád a všude a nedokážete se odtrhnout.
A přesně taková je kniha od Jennifer Niven, Všechny malé
zázraky.
Představte si na dva úplně odlišné studenty střední školy.
Teda, alespoň na povrchu.
Violet a Finch. Violet je jedna z těch „populárních“
holek školy. Roztleskávačka, pisatelka populárního blogu, kráska. Finch dostal
od partičky populárních studentů přezdívku „Theodor Magor“. Proč? Protože je
nevypočitatelný. Pořád se mění.
„V tom případě tohle.“ Charlie vytáhne jednu bundu a zdvihne ji nad stojan. Taky vypadá dost drsně. Je z odřený, opotřebovaný kůže; vypadá hodně použitě, asi jako Keith Richards, když se ráno probudí po náročným mejdanu.
Jednou je Finch bezdomovec (toho jsem si představovala,
bohužel, jako Harryho Stylese, když se tam pořád mluvilo o pletené čepici),
jindy Finch z Anglie (ten mi sedl dokonale, protože poslouchal Joy
Division! Hned jsem se zaposlouchala do Love Will Tear Us Apart a netušila
jsem, jak ta písnička k "Zázrakům" sedí).
Jenže Violet a Finch MAJÍ něco společného. Jenom to není na povrchu. Proto se oba
setkají na netradičním místě s netradičním záměrem a Violet Finche
okouzlí.
Charlie znovu přikývne. „Tak teď si musíš zapíchat.“ Tím odkazuje na ten incident ve zvonici. Když si zapíchám, nebudu se chtít zabít. Podle Charlieho je to lék na cokoli. Kdyby všichni světoví vůdci dobře a pravidelně souložili, zmizely by všechny globální problémy lidstva.
Začíná jejich Putování, kdy objevují krásy Indiany kvůli školnímu
projektu. A nejen to.
"Někdy, Ultraviolet, je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není."
Jenže to si musíte přečíst sami, protože "Zázraky" za to stojí.
Za přečtení stojí i závěrečná poznámka autorky, která vás určitě oddělá (u mě
se jí to povedlo).
Ta kniha je tak dokonalá. Dokonale vám přiblíží chování
člověka s bipolární poruchou, a co se může dít, když tomu jeho rodina
nevěnuje pozornost. A co se stane, když se mu pokusíte pomoci.
"Co kdyby život fungoval tímhle způsobem? Kdyby se skládal jen ze šťastných částí, z ničeho hrozného, z ničeho ani trochu nepříjemného? Co kdybychom z něj mohli vystříhat všechno špatné a nechat si jen to dobré?"
Doporučuju vzít si ke knize poznámkový blok a nebo lepíky.
Tolik vět, hlášek a citátů mě zatím v žádné knize nezaujalo. Lepíkovala jsem
pořád. Kvůli Finchovi jsem se stala Královnou Lepíků!
Toho kluka jsem si absolutně zamilovala!
Vzhledem k tomu, že je kniha napsána z pohledu Finche
i Violet a jejich promluvy se střídají, můžete si vybrat, kdo vám sedne víc. Mě
víc sedl Finch. Věděla jsem, jak se cítí, jaké to je, když přemýšlí a u toho slyší
i cítí svoje myšlenky.
"Běžím, dokud se nezastaví čas. Dokud se nezastaví moje mysl. Do chvíle, než to jediné, co cítím, je chladný kov espézetky v mé ruce a bušení krve ve spáncích."
Violet se mi četla hůř, ale chápala jsem ji dokonale. Je to
chytrá holka, která se prostě necítí dobře tam, kde je. A až teď mi došlo, že
v obou rodinách se vlastně něco úmyslně přehlíží. Jak v rodině Violet,
tak v rodině Finche.
A proto si tuhle knihu musíte přečíst! Protože tyhle knihy
jsou potřeba. Lepší, než výukové filmy ve školách, kde nuceně sedíte a pak
vlastně ani morální vyznění filmu nevnímáte. Tohle není nucené, hezky vše plyne
a všechno přijde v tu dobu, kdy to má přijít.
"V tu chvíli si uvědomuju, že není důležité to, co si vezmete, ale to, co zanecháte."
Kdybych psala plnohodnotné recenze a hodnotila knížky
hvězdičkami, dala bych 11 z 10!
