Jako naschvál.

Po dlouhé době jsem si připadala nadprůměrně hezká. Neměla jsem oteklé oči, make-up se mi na obličeji nesrážel do prapodivných oranžových mapiček  a můj oblíbený drdol se mi povedl hned na poprvé.

Vstávala jsem na ranní autobus, co z vesnice veze děti do školy a jela jsem na „kafíčko“ za babčou. Ani ne o hodinu později jsem statečně zbouchala palačinku se zmrzlinou, banánem a čokoládou a horkou čokoládu se šlehačkou. V rekordním čase.

Poslední dobou jsem hodně sama. Napřed mi to vadilo a cítila jsem se vystrčená, ale nakonec jsem zjistila, že mi to zvláštním způsobem vyhovuje. Jsem úplně ztracená ve svém vlastním vesmíru. Postel, učení, knížky, psaní postřehů do deníku, čaj, kafe, víno, filmy, seriály. Točí se okolo mě tolik příběhů. A když těsně před mojí poslední zkouškou přijely spolubydlící, došlo mi, že jsem na koleji byla radši sama.

srdcovky roku 2015

Dneska to bude o knihách. O tom, co mě nejvíce inspiruje a občas natolik pohlcuje, že zapomínám na ostatní věci… Třeba na spánek.

Knihy, co uvidíte níže, jsou starší či novější, ale všechny jsem četla nebo prostě prošly mýma „knihy-nenechavýma-pazourama“, v minulém roce.

Snažila jsem se to nějak rozdělit do kategorií, ale vzhledem k tomu, že jsem „od-každého-něco“ čtenář, bylo to hodně těžké.

Radost vs. starost

Tento blog měl nedávno své první narozeniny. A já si přesně po roce připadám stejně, jako když jsem ho začala psát. Zbytečná. A sama.

Přijdu si vycucnutá. Vycucnutá natolik, že už svým kamarádům nemám co nabídnout, a proto jsem v ústraní.