Už delší dobu přemýšlím nad tím, kam vlastně spějeme. Jsme
pohlceni v sociální síti. Stagnujeme někde mezi Facebookem, Instagramem a
Twitterem. Neváháme se podělit o nejnovější informace ze svého života
s lidmi, které jsme třeba 10 let neviděli. Nebo i s lidmi, které
známe jen podle přezdívky a ikonky na Twitteru a Instagramu.
Pamatuji si, když byl v kurzu Facebook. Jakožto čerstvá
patnáctka jsem si libovala v označování svých kamarádů ve svých statusech,
třeba i pětkrát za hodinu. Ani nevíte, kolikrát se chytám za hlavu, když
procházím své „vzpomínky“. Minulý rok jsem se rozhodla ty pubertální výžblepty
začít mazat. Den po dni. Ale objevují se další a další.
