Jak jsem objevila kouzlo audioknih

Brouzdám po netu a hledám "nové" youtubery, na které koukat. A hle! Slečna, která dokonce jeden čas pracovala pro stejnou agenturu jako já. Pustím si její video. A pak další a další... Baví mě a díky jejímu videu o knížkách mám popsanou celou jednu stranu bloku jmény a názvy zajímavých titulů.

Hned si pořizuji audioknihu Rybí krev, která je opravdu skvěle načtená, napsaná a je prostě skvělá! Seděla jsem na zahradě, poslouchala krásný hlas Dany Černé a kochala se u toho lehce podzimní přírodou.

Pořídila jsem si i Pěnu dní od Borise Viana, kterou miluji. Alespoň tedy filmové zpracování, kde září má milovaná Audrey Tautou. Poslechla jsem ji v práci během jednoho dne. A ještě jsem si stýskala, že to skončilo a nemůžu tento příběh poslouchat dál.

Místo toho jsem nadšeně skočila po Pralinkách od Báry Nesvadbové. Za den a půl přečteno. Opět v práci. V těchto fejetonech je tolik pravdy o českých ženách, až jsem valila oči. Zhltla jsem všechny povídky jako "pralinky" a každou s jinou náplní, hořkou i sladkou. Někdy i obojí.

No, a co mám číst teď?
Tulák po hvězdách mi skočil sám do ruky, protože na Glattauera zatím nemám tu správnou "mailovou" náladu.

Snad ji dostanu dřív, než mi přijde upomínka z knihovny...

Pollyanna a hra na radost

Někdy si říkám, jaký by to asi tak bylo, kdybych měla příležitost žít život někoho jinýho.

Jako správnej konzument YouTube, mám i já své hvězdičky, které sleduju snad všude. Na Facebooku, Instagramu, lajkuju jejich fotky, statusy a hltám jejich Snapchaty nebo i články na blogu.
Vlastně si říkám, že by nebylo marný žít život jednoho z nich. Nebo život jednoho člověka z mnoha inspirativních lidí, co mám okolo sebe.

Zrovna ču Pollyannu od E. H. Porter. Je to spíš dětský čtení, ale ve mně to dítě je pořád schované, tak si z té knihy i beru nějaké myšlenky k srdci.

"Lidé ze všeho nejvíc potřebují povzbudit... Je nutné apelovat na jejich dobré stránky, nikoliv na ty špatné... Nemluvte stále o lidských chybách, vyzdvihujte raději ctnosti. Snažte se jim stavět před oči jejich lepší já, jejich skutečné já, které se nebojí dobrého skutku a zvítězí. Vliv krásného, energického, zdravého charakteru je nakažlivý. Z člověka vyzařuje to, co má v duši a v srdci. Pokud je laskavý a úslužný, budou takoví i jeho sousedé. Jestliže se mračí a zlořečí a kritizuje - i jeho sousedé mu oplatí stejně, případně i s úroky!... Kdo hledá zlo, většinou je najde, pokud přesvědčeně očekáváte dobro, dostane se vám jej..."

Pollyanna hraje hru na radost, kdy e snaží ve všem co se jí stane najít něco veselého. Asi začnu taky hrát a začnu hned teď. Mám radost z toho, že nežiju život hvězdičky z YouTube, ale ten svůj. Když si představím, kolik schůzek bych musela zvládnout i kdybych na to neměla náladu, to, že bych musela natáčet vlogy z dovolené, kde si chci oddychnout a všichni by sledovali každý můj krok, jsem ráda za svůj línej, náladovej a místama i ufňukanej živůtek. Protože když chci, umím si taky udělat život hvězdy!

Zrovna sedím v kuchyni po teplé vaně, velké očistě svých vlasů a čištění svých kráterů na čele, co se mi tam vyrojily po pití detoxikačního čaje a vysnívám si, jak si upravím pokoj na koleji.
Co si nalepím na zeď, že kvůli tomu rozstříhám pár mamčiných časáků a koupím si nějakou hezkou lepicí pásku s puntíkama, aby to vypadalo hezky.
A jak si musím dovézt tu zelenou krabici na důležité dokumenty a hned jak se dostanu do Levných knih, tak si musím koupit ten super hrníček s kohoutem "It's all about the farm".
A jak budu chodit na konzultace bakalářky a chodit se učit do knihovny, kde to vypadá jak v labyrintu.

A najednou si uvědomuju, že jsem vlastně hvězda. Svoje vlastní.
Dokud teda nepřijde někdo, kdo mi tu mojí iluzi hvězdnýho života rozežene svým křikem a věčnýma výčitkama.

Teď jsem byla po delší době doma a moc jsem si to užila. Mezi našima vládla taková pohodička a prostě to bylo moc fajn.
V rámci udržení si svého "supervyrovnaného vnitřního já" a mého "zenu" jsem se zaměřila na cvičení Pěti Tibetských Ritusů a pozdravu slunci a měsíci. Zatím se snažím zvládnout alespoň teorii na sto procent a v praxi se teprve rozkoukávám.

Taky nám začíná sezóna hasičů a na to se těším jako blázen. Závody, školení, rozhodčování a zase něco "staronovýho" do toho mýho řádu dní a týdnů. Právě se připravujeme (teda, děti se připravují) na závod požárnické všestrannosti. Takže - topografie, uzle, azimut, střelba, šplh po laně, hasební látky a prostředky, zdravověda... Chci se do toho všeho vrhnout jak nikdy, abych mohla dětem poradit co nejvíc a byla konečně k něčemu. Taky chci pokořit ty zkoušky na vedoucího a rozhodčího bez opisování a podvádění (jak to tam dělají všichni ostatní!).

Takže snad nebudu na konci sezóny vyčerpaná, na odstřel a bez vlasů, protože mi z děcek šibne, stihnu snad i něco přečíst, udělat státnice a napsat bakalářku a přitom neztratím svůj zen a budu u toho všeho hvězda. Alespoň ta svoje vlastní!

Waiting for rain

Já pořád na něco čekám.

• Celé léto jsem čekala na to, až se konečně ochladí a budu moci dýchat. Teď, když už se ochladilo, čekám na ty podzimní dny, které buď celé příjemně proprší, nebo jsou zahalené lehce hřejivými paprsky slunce, které postupně slábne.

• Také jsem celé léto čekala na termín mé poslední zkoušky. Když jsem se konečně dočkala, tak jsem začala panikařit. „Proč jsem se nezačala učit dřív? Jak to teď za pár dní stihnu?! Co když to nedám?!!“

Nakonec jsem to dala. Ale jako vždy jsem se neubránila tomu, abych si nějak neublížila. Těsně před zkouškou jsem si polila svou běloskvoucí blůzičku kávou! Když mi na mě ukápla poprvé, tak jsem to ještě ustála a kapičku kafíčka vyčistila na záchodech.“ Ještě štěstí, že chodím vždycky tak o hodinu dřív“ říkala jsem si. No a následně jsem se zlila celá. Zachránil mě svetr a to, že jsem hned po zkoušce upalovala do nedalekého obchodního centra a koupila si tričko, abych nemusela v tom horkém dni být nabalená ve svetříku.

(Jo a v tom obchoďáku jsem se za složenou zkoušku taky náležitě odměnila - třemi knihami!)

• Pořád ještě čekám na svoji spřízněnou duši. Někoho, kdo mě pohladí, když mi bude smutno. Ale na to čekáme asi my všichni z Klubu osamělých srdcí.

• Čekám na to, až budu něčím vzorem. Že budu někoho inspirovat k tomu, aby byl lepší. Aby se o to alespoň pokusil, jako se snažím já. Ne, že bych o sobě měla tak vysoké mínění, spíš si to kladu jako jeden ze svých cílů. (asi jeden z mých přehnaných nároků)

• Čekám na to, až konečně začne škola. Já se usídlím na koleji, kde budu většinu svého volného času, pomalu se uchýlím ke psaní bakalářské práce a ke spoustě dobrovolných úkolů z ruské morfologie.  Mé dny dostanou konečně řád a smysl. Každý další akademický rok začínám s nadšením. Těším se na ty lidi, na nové předměty a nové příležitosti. Těším se na Plzeň. Na spoustu krásných kaváren plných domácích koláčů!

 • Čekám na podzim. Moc se na něj těším, miluju podzimní počasí. Už můžu nosit kabát, nějakou šálu a vysoké boty. Miluju rána, kdy si zajdu před vyučováním pro kávu s sebou a ta mě příjemně hřeje do prstů. Můžu za deště sedět v kavárně nebo v čajovně a číst si. Můžu se procházet v lehkém dešti se sluchátky na uších a přihlouple se usmívat.

• Těším se na sníh. A na Vánoce. A na to, jak bude celé město ověšené světýlky a lidé chodit po Vánočních trzích. Ta sváteční atmosféra… ach!

 A nejvíc se těším na to, až skončím s prací na místě, kde jsem pracovala do teď. Jelikož mamka čirou náhodou zjistila, že všechny tři mé spolupracovnice mě pomlouvají. Těším se na to, až jim všem s úsměvem zamávám, ať si seženou někoho nového, o koho si budou utírat boty. Chvíli mě to mrzelo, protože jsem jim pomáhala, když potřebovaly. Jedné z nich jsem zvedala telefony v noci, protože zkejsla ve stánku a potřebovala poradit. S další z nich jsem si půlila směnu, protože potřebovala odejít na nějakou slavnostní večeři. Kde v tu chvíli byly ty ostatní? Šly si po svým…

No jo, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.

Ale mezitím se odehrála taková spousta pozitivních věcí, ze kterých budu žít alespoň další půlrok:

• Vyhrála jsem Všechny malé zázraky, napsala na ně recenzi a ta byla umístěna na FB stránce nakladatelství YOLI

• Udělala jsem tu obávanou zkoušku

• Vyrazila jsem na dvoudenní výlet do Prahy, viděla to město zase z jiné perspektivy a vypila pár dobrých kafíček ve skvěle vypadajících kavárnách. A taky viděla skvělou výstavu erotických kreseb Káji Saudka a na jeho počest si dala skleničku vína na střeše Tančícího domu!

• Nechala jsem se znovu potetovat

• Potkala jsem v našem malém městě slečnu z vysoké, která studium přerušila a udělaly jsme si hezké odpoledne plné míchaných drinčíčků

(Všechny obrázky jsou stažené prostřednictvím aplikace weheartit.com)