Jak jsem objevila kouzlo audioknih

Brouzdám po netu a hledám "nové" youtubery, na které koukat. A hle! Slečna, která dokonce jeden čas pracovala pro stejnou agenturu jako já. Pustím si její video. A pak další a další... Baví mě a díky jejímu videu o knížkách mám popsanou celou jednu stranu bloku jmény a názvy zajímavých titulů.

Hned si pořizuji audioknihu Rybí krev, která je opravdu skvěle načtená, napsaná a je prostě skvělá! Seděla jsem na zahradě, poslouchala krásný hlas Dany Černé a kochala se u toho lehce podzimní přírodou.

Pořídila jsem si i Pěnu dní od Borise Viana, kterou miluji. Alespoň tedy filmové zpracování, kde září má milovaná Audrey Tautou. Poslechla jsem ji v práci během jednoho dne. A ještě jsem si stýskala, že to skončilo a nemůžu tento příběh poslouchat dál.

Místo toho jsem nadšeně skočila po Pralinkách od Báry Nesvadbové. Za den a půl přečteno. Opět v práci. V těchto fejetonech je tolik pravdy o českých ženách, až jsem valila oči. Zhltla jsem všechny povídky jako "pralinky" a každou s jinou náplní, hořkou i sladkou. Někdy i obojí.

No, a co mám číst teď?
Tulák po hvězdách mi skočil sám do ruky, protože na Glattauera zatím nemám tu správnou "mailovou" náladu.

Snad ji dostanu dřív, než mi přijde upomínka z knihovny...

Žádné komentáře:

Okomentovat

a hard rain's a-gonna fall

Venku leje. Na to, že je lednové ráno, to s počasím vypadá spíš na podzim. Nebo na hodně ošklivé jaro. Po cestě do knihovny pofňukávám nahl...