Jako správnej konzument YouTube, mám i já své hvězdičky, které sleduju snad všude. Na Facebooku, Instagramu, lajkuju jejich fotky, statusy a hltám jejich Snapchaty nebo i články na blogu.
Vlastně si říkám, že by nebylo marný žít život jednoho z nich. Nebo život jednoho člověka z mnoha inspirativních lidí, co mám okolo sebe.
Zrovna ču Pollyannu od E. H. Porter. Je to spíš dětský čtení, ale ve mně to dítě je pořád schované, tak si z té knihy i beru nějaké myšlenky k srdci.
"Lidé ze všeho nejvíc potřebují povzbudit... Je nutné apelovat na jejich dobré stránky, nikoliv na ty špatné... Nemluvte stále o lidských chybách, vyzdvihujte raději ctnosti. Snažte se jim stavět před oči jejich lepší já, jejich skutečné já, které se nebojí dobrého skutku a zvítězí. Vliv krásného, energického, zdravého charakteru je nakažlivý. Z člověka vyzařuje to, co má v duši a v srdci. Pokud je laskavý a úslužný, budou takoví i jeho sousedé. Jestliže se mračí a zlořečí a kritizuje - i jeho sousedé mu oplatí stejně, případně i s úroky!... Kdo hledá zlo, většinou je najde, pokud přesvědčeně očekáváte dobro, dostane se vám jej..."
Pollyanna hraje hru na radost, kdy e snaží ve všem co se jí stane najít něco veselého. Asi začnu taky hrát a začnu hned teď. Mám radost z toho, že nežiju život hvězdičky z YouTube, ale ten svůj. Když si představím, kolik schůzek bych musela zvládnout i kdybych na to neměla náladu, to, že bych musela natáčet vlogy z dovolené, kde si chci oddychnout a všichni by sledovali každý můj krok, jsem ráda za svůj línej, náladovej a místama i ufňukanej živůtek. Protože když chci, umím si taky udělat život hvězdy!
Zrovna sedím v kuchyni po teplé vaně, velké očistě svých vlasů a čištění svých kráterů na čele, co se mi tam vyrojily po pití detoxikačního čaje a vysnívám si, jak si upravím pokoj na koleji.
Co si nalepím na zeď, že kvůli tomu rozstříhám pár mamčiných časáků a koupím si nějakou hezkou lepicí pásku s puntíkama, aby to vypadalo hezky.
A jak si musím dovézt tu zelenou krabici na důležité dokumenty a hned jak se dostanu do Levných knih, tak si musím koupit ten super hrníček s kohoutem "It's all about the farm".
A jak budu chodit na konzultace bakalářky a chodit se učit do knihovny, kde to vypadá jak v labyrintu.
A najednou si uvědomuju, že jsem vlastně hvězda. Svoje vlastní.
Dokud teda nepřijde někdo, kdo mi tu mojí iluzi hvězdnýho života rozežene svým křikem a věčnýma výčitkama.
V rámci udržení si svého "supervyrovnaného vnitřního já" a mého "zenu" jsem se zaměřila na cvičení Pěti Tibetských Ritusů a pozdravu slunci a měsíci. Zatím se snažím zvládnout alespoň teorii na sto procent a v praxi se teprve rozkoukávám.
Taky nám začíná sezóna hasičů a na to se těším jako blázen. Závody, školení, rozhodčování a zase něco "staronovýho" do toho mýho řádu dní a týdnů. Právě se připravujeme (teda, děti se připravují) na závod požárnické všestrannosti. Takže - topografie, uzle, azimut, střelba, šplh po laně, hasební látky a prostředky, zdravověda... Chci se do toho všeho vrhnout jak nikdy, abych mohla dětem poradit co nejvíc a byla konečně k něčemu. Taky chci pokořit ty zkoušky na vedoucího a rozhodčího bez opisování a podvádění (jak to tam dělají všichni ostatní!).
Takže snad nebudu na konci sezóny vyčerpaná, na odstřel a bez vlasů, protože mi z děcek šibne, stihnu snad i něco přečíst, udělat státnice a napsat bakalářku a přitom neztratím svůj zen a budu u toho všeho hvězda. Alespoň ta svoje vlastní!
Žádné komentáře:
Okomentovat