srdcovky roku 2015

Dneska to bude o knihách. O tom, co mě nejvíce inspiruje a občas natolik pohlcuje, že zapomínám na ostatní věci… Třeba na spánek.

Knihy, co uvidíte níže, jsou starší či novější, ale všechny jsem četla nebo prostě prošly mýma „knihy-nenechavýma-pazourama“, v minulém roce.

Snažila jsem se to nějak rozdělit do kategorií, ale vzhledem k tomu, že jsem „od-každého-něco“ čtenář, bylo to hodně těžké.

• První důležitou skupinkou knih, kterou čtu, jsou young adult knihy. Většinou jsou na řadě v tu dobu, kdy si chci odpočinout, protože to nebývá nic moc namáhavého, ale ty, které jsem si oblíbila, se většinou točí kolem nějakého důležitého nebo zajímavého tématu, že už to kolikrát není odpočinkové, ale napínavé, občas skličující a občas mi ukápne i nějaká ta slzička.

I když mi přijde, že už pomalu přestávám být „cílovkou“, tak si ráda přečtu knihy Rainbow Rowell. Její kniha Eleanor a Park mi přirostla k srdci hrozně rychle. Nejen kvůli tomu, že Park má skvělý vkus na hudbu i komiksy, ale i kvůli tomu, o čem Rowell píše podle mě „jen tak na okraji“. O tom, že pro někoho život není legrace a prostě s tím musí žít. A nádherně tady popisuje tu první lásku.

Fangirl, se stala mojí oblíbenou, protože jsem jeden z těch bláznů, který patří do různých fandomů a „shipuje“ hodně dvojic a rád o tom čte. Navíc, jsem stejně jako hlavní hrdinka trochu asociál sedící za počítačem a děsící se nových věcí, takže jsem hned po otevření knížky našla spřízněnou duši a už jí nepustila. Teda, dokud jsem vyčerpáním neusnula. Kvůli téhle knížce jsem opravdu nespala a četla a četla…

Knihou, jejíž vydání jsem napjatě očekávala, se stává Ostrov lhářů od Emily Lockhart. Bylo to… takové neobyčejné. Proto se mi to líbilo, i když zápletku jsem ke konci už sama odtušila. Ale vůbec mi to nevadilo. A to krásné zpracování od HOSTu, no prostě pastva pro oči!

Další neobyčejnou young adultovkou je pro mě kniha Všechny malé zázraky od Jennifer Niven. Jo, u téhle knížky jsem vyplakala snad moře slz. Dokonce jsem na ní napsala „recenzi“, tak si jí přečtěte! J

Posledním oblíbencem z této „kategorie“ je krásná, oranžová a krásně zpracovaná knížka Jablečný koláč naděje od Sarah Moore Fitzgerald. Příběh o tom, jak moc může být někdo posedlý oblíbeností, jak moc může být někdo hodný a skvělý a o tom, jak se dělají ty nejlepší jablečné koláče. Příběh jsem četla na podzim, kdy všechno oranžovělo a bylo to dokonalé.

• Další škatulkou (i když já osobně škatulkování nesnáším), jsou knihy od českých autorů. Dříve jsem  tuzemskou tvorbu moc nevyhledávala, ale světlo světa v poslední době spatřila spousta skvělých českých knih, že jsem jim neodolala. Úplně nejlepší knihou, kterou jsem za poslední dobu četla je kniha To prší moře spisovatelky Radky Třeštíkové. Na moje pocity ohledně této knihy, se můžete mrknout tady. Další super knížkou, kterou beru jako lehce motivační, je Šťastná kniha od Báry Šťastné. Slupla jsem ji jak malinu a pak si stýskala, že už nemám co číst. Naštěstí vyšla další kniha od této autorky Jak jsem sebrala odvahu, tak hurá do ní! J

V létě jsem četla pro mě půvabnou až snovou knihu o bylinkách od Anny Bolavé. Jmenuje se Do tmy a opravdu to bylo skvělé čtení. Odpoledne strávená v horku na zahradě s prarodiči, na zahradní houpačce a ve vzduchu ta vůně… Jak mi potom bylo líto, že jsem knihu dočetla.

A moje první audiokniha – Rybí krev od Jiřího Hajíčka. Úžasný příběh, úžasná Dana Černá a můj srpnový oblíbenec. V tu dobu u nás pršelo a já seděla v práci, koukala ven, jak prší a poslouchala.

• Kdo mě čte už delší dobu, ví, že mám ráda neobyčejné věci. Proto jsem si zamilovala Vianovu Pěnu dní. Také jsem ji poslouchala v práci a dost se u toho bavila. Vianovi se tahle kniha opravdu povedla.

V době, kdy jsem se měla učit na zkoušku z české morfologie, jsem odolávala Mortovi, kterého napsal (pro mě) klasik fantasy Terry Prattchet. Miluji Smrtě, proto jsem si knihu pořádně vychutnala, Smrtě je tam hodně. 

A víte, proč Smrť nemůže přispívat do internetových diskuzí? Protože dostal ban za Caps Lock. haha, vtip.

• Poslední, malinkou skupinkou, je seberozvoj. 

První knížkou je knížka Nauka o skečnoutingu (Mike Rohde), která je dokonale „napsaná“ i nakreslená a má krásnej „ňuchňací“ povrch. Tvorba vizuálních poznámek se mi hodně líbí, chtěla bych si taky podobným stylem „zapisovat“ na přednáškách, ale ještě si stále netroufám.

A poslední knihou, kterou právě čtu, je kniha Nastavení mysli od Carol Dweck. Sama neumím dost dobře popsat, o čem je, tak se mrkněte na oficiální stránky Jan Melvil Publishing, kde se určitě dozvíte více. Dostala se mi do rukou už začátkem října, ale poslední dobou není moc času na čtení, tak ji postupně dočítám i v novém roce.